Napsal jsem sice Liborova T2b, ale je to spíše člen rodiny Adrlíků...
Můj vztah ke kulaťákům se vyvíjel postupně. První zkušenosti s ním jsem získal někdy v roce 1986, kdy jej měl starší kolega v práci, v osmimístném provedení - verzi LUX, dvoulitr. Koupil jej snad od nějakého ministerstva nebo něčeho podobného, protože měl docela početnou rodinu a párkrát nás v něm vezl do Mladé Boleslavi, odkud jsme po ose naváželi ze Škodovky nová auta. U nás jich tehdy jezdilo opravdu velmi málo, a bylo to, ve srovnání s dvanáctsetrojkou neuvěřitelně tiché, příjemné a pohodlné vozidlo.
Více vlastních zkušeností jsem s ním získal v roce 1992, kdy jsem s provedením kombi - tj. s přepážkou, čerstvě udělaným mým bráchou pro mého tátu na podnikání, absolvoval dovolenou po Švýcarsku a francouzské a italské riviéře, kdy jsme jej už částečně užívali i jako obytný. Na té cestě jsem již vnímal, tehdy ještě docela hojně se vyskytující různé obytné verze kulaťáků západních turistů a to již ve mne vyvolalo chuť si něco takového pořídit.
Původně jsem uvažoval o pořízení normálního busa a nějaké přestavbě svépomocí, ale několik Westfálií, které jsme na cestách viděli, mne čím dál tím více utvrzovaly v tom, že tohle je nejlepší cesta s minimem kompromisů.
Došlo k tomu až v únoru 1995, kdy jsem měl našetřené nějaké prostředky na jeho pořízení i nezbytné opravy. Podařilo se mi narazit na plně vybavenou Westfalii ve verzi Berlin, vyrobenou v lednu 1978.
Měla toho za sebou za těch 17 let docela dost. 205 000 km a k tomu v Německu vystřídala 8 majitelů... Kdosi ji před x-lety přelakoval jakousi „štětkovou" podobou laku, aby se bující koroze a mech na střeše nějak schovaly a šlo s ní ještě někam vyjet... Dvoulitr byl podle všeho v posledním tažení, korozí napadeno kdeco, ale nebyla drahá. Její devizou bylo to, že ještě nebyla vyvařovaná, a pak hlavně kompletnost a na počet majitelů i velmi slušná zachovalost interiéru, s minimálními nevhodnými zásahy. Největší problém interiéru tak byla zcela plesnivá zvedací střecha a i neuvěřitelně zažraná letitá špína z posledního již nepříliš veselého údobí jejího dosavadního sedmnáctiletého života.
Nepořizoval jsem tehdy obytného busa s nějakým vyloženě sběratelským či veteránistickým cílem. Chtěli jsme cestovat, poznávat. Cílem tedy byl funkční bezproblémový provozní pěkný stav.
Ještě na jaře, do května 1995, proběhlo několik výletů v původním stavu, kdy jsem vše jen vyčistil, vydrhnul a provedl nezbytnou údržbu. Ty ukázaly, že motor je skutečně k.o., na jehož naprosto nutnou GO jsem tedy dostatek financí připraven neměl. Proto jsem se rozhodl, že jej nahradím šestnáctkou z brouka, kterou jsem měl možnost levně koupit od bráchy, ověřenou, plně funkční a spolehlivou. V květnu se začalo s kompletní opravou karoserie, kdy proběhlo její kompletní odstrojení. Jak to bývá, rozsah koroze byl horší, než to původně vypadalo, v podstatě dolní část po celém obvodu karoserie nakonec byla nahrazena novými částmi, též podběhy, rám, nosník motoru, rámy oken apod. se musely více či méně vyvařovat. Rozsah prací byl proti předpokladu o dost větší, a tak bylo jasné, že dovolená ještě v létě se nestihne. Na úplném konci prázdnin přece jen bylo hotovo včetně přípravy na lak. Po laku, z důvodu financí též dělaném v amatérských podmínkách, začala kompletace a koncem září jsme vyrazili na naši první společnou dovolenou do rakouských Alp k jezerům. Pak až do roku 2000 bus procházel postupnými opravami všeho dalšího potřebného, takže z původních mechanických dílů kromě převodovky, poloos a náprav tam nezbylo takřka nic. V roce 2001 došlo i na GO osazeného šestnáctkového motoru, a ten je tam dodnes.
S Westfálkou jsme projeli značnou část západní Evropy od Itálie až po Skotsko a Hebridy, od Atlantiku až po Slovensko, a pochopitelně skoro každý kout Česka. Svůj účel splnila dokonale. Dnes si ji už užíváme hlavně z genia loci youngtimeru, prostě proto, co tahle auta dokážou přinášet za radost...
Teď v únoru ji mám právě dvacet let, a ten provoz od jara do podzimu na ní opět nechal i přes péči přece jen stopy. Zejména hnědý mor se sem tam opět ukazuje, i lak zestárnul a místy začal mít tendenci se dokonce loupat, lokálně na něm musím poslední tři čtyři roky dělat rok co rok dílčí opravy... A tak začínám plánovat opravu všeho potřebného z hlediska koroze a provedení nového laku.
Tak ať nám jezdí, ahoj,
Libor Andrlík
Aktualizace: 22.7.2020
