Podzimní uzavírání silnic 2011

Přeji Vám krásný den,

rád bych napsal pár řádků k setkání vzduchem chlazených nadšenců u řeky Sázavy.

Je to již 4 rok, co se Miloš Milojkovič rozhodl uspořádat sraz s tímto malounko pochmurným názvem, který předpovídá konec léta. Jeho nadšení a nasbírané zkušenosti ze zahraničních srazů vyůstily v něco, čemu se dnes říká sraz rodinného typu...a myslím, že nejsem sám, když napíši, že to dělá dobře... Sraz není ohraničen datem výroby, typem vozu nebo něčím podobným. Je prostě pro naší VW scénu, která v našich končinách není malá...

Po příjezdu na místo se každý může vrhnout na vaření Maruščina guláše, nebo se jen přidat do hloučku k nějakému vozu... Letos se v rámci vaření i prolila krev Miloše Kubisky, který nám všem ukázal, že s ponorkou to umí více než u sporáku...aspoň, že Miloši vozíš povinnou výbavu :-)

Pro mě osobně byl příjemným překvapením André, který přivezl na sraz krásného dědka a Ondra, který přivezl 1303 v automatu. Toť z broučí říše, nicméně jsme na busích stránkách a proto bych se v neposlední řadě měl zmínit o Josefu Semerádovi, který přivezl T2 přechoďák z roku 1971 v kompletní výbavě westfália. O busu připravím samostatný topic a věřte, že bude na co koukat... V galerii je to ten modrý (jedinný přechodový model).

Hlavní páteří setkání je orientační závod, který si vzal pod křídla Jan Herbie Paul a musím uznat, klobouk dolů. Několik stránek úkolů a sranda akcí po cestě nespočet. Délka více než dostatečná a pauza s gulášem jako každý rok dokonalá... Ani jsem netušil jaká zákoutí se nacházejí nedaleko naší hlavní dálnice D1. Malou výtku bych měl na avízované propojení orienťáku s historií této dálnice... čekal jsem otázky typu, kdy byla postavena atd... Nicméně jsem po příjezdu dostal kompletní přehled s daty a hlavními milníky dálnice...kluci díky!!!

V sumě je sraz krásný. jen při zamyšlení na první čistě komorní ročníky se zamýšlím, kam se asi sraz posuné dále...s kvalitou prvních srazů a vyhlášeným nadšení organizátorů se zároveň sjíždí daleko více ůčastníků a komorní atmosféra se pomalinku vytrácí...

Jsem rád, že jsem se zůčastnil a budu moc rád, když i příští rok najdu opět příjemnou domácí atmosféru...

Miloši a Herbí

Díky